Železniční most Břeclav

Místo:
Nacházíme se nedaleko centra města Břeclavi, podél břehu klidné hladiny odlehčovacího ramene řeky Dyje.
Význam tohoto území určují pojmy jako jsou například – biosférická rezervace UNESCO, hranice ptačího území, oblast NATURA 2000.
Ticho. Šumění stromů. Občasný ptačí zpěv. Voda plyne velmi líně, ztrácí se až někde v dáli. Ruch města je na hony vzdálen.
Lidé zde hledají klid či relaxaci při dlouhých procházkách.
Toto místo protíná významná mezinárodní železniční trať.
Vnímáme zde střet dvou odlišných světů – dvou zásadních elementů – přírody a techniky. Rozmanitá netknutá příroda je protnuta jasnou linií významného dopravního koridoru. Technická stavba stvořená lidmi se zarývá do něžné krajiny Podyjí. Tento výrazný kontrast se může zdát nespojitelným.
Velkorysé dílo však nemusí být v krajině vetřelcem. Při navrhování vnímáme dynamické linie přírody, rostlin, mávání ptačích křídel, křivku řeky a mnoho jiných podnětů z okolní krajiny. Chceme, aby byl most také elegantní. Snažíme se uplatnit linie přírody a vytvořit harmonický celek. Most bude nedílnou součástí krajiny.

Koncept:
Elegantní křivka je v tomto případě primárním motivem, který se uplatňuje po celé délce mostu. Citlivé zacházení s linií a jejich vzájemná hra mají v designu mostu hlavní roli. Tektonika statického návrhu je založena na nosné křivce oblouku schopného překlenout potřebné velké rozpětí mezi břehy. Na oblouku je zavěšená mostovka s poměrně velkou výškou. Musí být schopna přenést zatížení velmi rychlého a hmotného vlaku. Tato výrazná linie je proto doplněna vylehčovací křivkou hlavního nosníku, která se snaží zvýraznit tektoniku vylehčováním ke středu mostu. Konkávní tvar křivky se před mostními závěry promění na konvexní linie mající tendenci se na konci spojit. Souběh linií tak pokračuje i za samotným mostem, kde kontinuální linie jednotlivých křivek přecházejí v rovině nosníků až do mostních křídel. Ty se elegantně rozbíhají dále do okolí. Propojí tak most s přilehlou krajinou. Most není v místě umístěn jako kůl. Linie celé stavby jsou pozvolné a jemné, neagresivní. Sněhobílé nosníky přesahující za samotný most, jakoby levitovaly nad terénem. Od opěry a terénu je odděluji linie tmavého pásu mostních ložisek i část oproti vertikální rovině oblouku zapuštěných mostních křídel. Tím je docíleno vizuálního odhmotnění celé konstrukce. Zavěšení mostovky do nosného oblouku zajišťují šikmá křížem se protínající táhla. Jejich předobraz je můžeme spatřit v paprscích slunce odrážejících se od vánkem zvlněné vodní hladiny. Od nich následně plyne i zvolené barevné řešení.

Opěry – spodní stavba mostu ležící v korytě je obdobně elegantně tvarovaná a snaží se provázat stavbu s krajinou. Jejich tvarosloví je velmi elementární. Jsou to masivní betonové bloky bez jakýchkoli říms či pohledově výrazných cizorodých prvků. Naopak jejich půdorysný tvar je v rámci koryta ve velkém poloměru zaoblen. Tvar je vytvořen pohledovým betonem z vertikálního dřevěného deskového bednění s výraznou spárou mezi prkny a strukturou neopracovaných desek. Oblé linie představují oblé hrany říčních kamenů a struktura se snaží znesnadnit grafity a naopak pomoci k uchycení se různých mechů nebo jiných rostlin pro ještě větší provázanost s terénem.

Barevné řešení:
Jako hlavní barva mostu je vybrána neutrální bílá, barva čistoty a elegance. V kontrastu s bílou jsou spodní části mostu opatřeny antracitovou černou, která je v pohledu nevýrazná a tím vylehčuje celou konstrukci. Doplňková barva použitá na nosných táhlech, příčném ztužení a zábradlí je žlutá – barva slunce, barva zaujetí, barva detailu jež přiláká pozornost.

Velké inženýrské stavby umístěné v čisté přírodě a krajině nikdy nebudou neviditelné. Avšak při citlivém přístupu v návrhu konstrukce a celé stavby může vzniknout výsledek, který v daném místě nebude parazitem. Stavba, jejíž tvary budou vycházet z jejího okolí a vzájemně se tak budou doplňovat a nenásilně vedle sebe fungovat.

most_breclav_web_001most_breclav_web_002most_breclav_web_003